F-697 O jindřichohradecké mašince

Byla tma, ale pan železničář ještě kontroloval, zda mašinkám v depu nic nechybí. Jak odešel, všechny ožily. Ty elektrické se předháněly, která viděla větší kus světa. Motorové žasly a jen malinká, úzkorozchodná Maruška se ozvala: „Myslíte si, že znáte svět, ale já ho znám ještě hezčí. Ráno mě strojvůdce pohladí a vyrážíme po nejkrásnější trati uprostřed lesů, luk a rybníků. Znám železničáře, pasažéry i zvířátka v okolí. To je můj svět.“ Ostatní mašinky vzdechly: „Ách, to je tak krásné.“